• Jana Marada

Indonésie, ostrov Gili Air (4. týden)

Tak už to byly 4 týdny, co jsme opustili českou domovinu. Co vám mám povídat, už si tu začínáme navzájem brnkat na nervy...

Cestování je úžasný způsob jak poznávat... novou krajinu, místní zvyky, nové chutě, lidi a PŘEDEVŠÍM SEBE SAMA. To si při cestování opravdu užívám, protože je to jeden z nejlepších seberozvojových kurzů, co znám. Hned v těsném závěsu je mateřství (nebo možná obecněji rodičovství) a když se tyto dvě záležitosti spojí dohromady, tak je to už vyšší dívčí, přátelé ;)



Abych uvedla ten bulvární úvod na pravou míru tak musím říci, že si na nervy až tak doslova nebrnkáme. Samozřejmě doba, kterou trávíme společně mimo náš domov, naše vlastní koníčky a přátelé je už poměrně dlouhá, jsme spolu v podstatě 24 hodin denně, ať už v hotelu nebo na lodi, v restauraci, v letadle, na výletě... a tak na povrch vyplouvají různá témata, pocity a my hledáme způsob, jak si navzájem vycházet vstříc, abychom si všichni užili cestu podle našich představ. Zjistili jsme, že potřebujeme trochu zvolnit...


A tak jsme se rozhodli, že si od toho cestování trochu odpočineme ;) Zase jsme tedy změnili plány a místo zkoumání krás Lomboku (který nám přišel velmi podobný ostrovu Bali a nic, co bychom neviděli jinde, nám nenabídl) jsme se po pár dnech, co jsme zde strávili, rozhodli, že už nebudeme tolik jezdit a 4. týden naší cesty strávíme na jednom místě, konkrétně na ostrově Gili Air. Je to malinký ostrůvek (pěšky ho obejdete asi za hodinu), který leží mezi známějšími ostrovy Lombok a Bali. Vloni jsme tu pobyli pár dní a tento ostrov si zamilovali. Není zde smrad z motorek, které tu nesmí jezdit, což je ve srovnání s ostatními kouty Indonésie velmi příjemné. Pokud tu potřebujete někam přiblížit, tak můžete využít místní MHD v podobě koňského spřežení nebo si půjčit kolo nebo jít po svých. Je to tu skutečná oáza klidu a pro nás fajn příležitost, jak si odpočinout od cestování a věnovat se i něčemu jinému.

Jak jsme si to tedy uspořádali?

Jednoduše. Promluvili jsme si o tom, co by každý rád dělal a domluvili jsme se na čase, který budeme trávit všichni tři společně a který má každý dospělý pro sebe (což znamená, že druhý rodič tráví čas s Bety - obvykle v bazénu ;))

Já jsem si tedy mohla užít tancování, jógu, masáže. Přečetla jsem kus knížky, co jsem si přivezla s sebou a také připravila program na semináře a rituály, které po návratu do Čech budu mít. Zároveň jsem měla prostor na to, abych si ujasnila, čemu se chci během roku 2018 věnovat. Zbylí dva členové výpravy si svůj čas také užili po svém - případné detaily vám sami povyprávějí ;)


"Přijde vám 'ujeté', že trávíme část dovolené odděleně, každý po svém? Dříve bych se na to asi také dívala s podivem. Měla bych pocit, že na dovolené má být přece rodina spolu, za všech okolností :D Dnes už vím, že když se snažíme být za každou cenu spolu, tak z toho akorát vznikají konflikty, takové ty hádky bez zjevné příčiny, které jsou vlastně způsobené těsností našeho soužití. U nás v rodině teď už naštěstí funguje to, že se o těchto pocitech bavíme (ale musím vám povědět, že pro mě to není vždy úplně jednoduché) a nakonec si dokážeme říci, co každý potřebujeme a co můžeme všichni udělat proto, abychom se cítili fajn, a to NEJEN NA DOVOLENÉ! "



Mimo tématu společného trávení času nám během cesty vyvstalo ještě spoustu dalších AHA momentů a zjištění. Když člověk na delší dobu odjede ze své "komfortní zóny", tak získá příležitost se na svůj život podívat z větší výšky, z jiné perspektivy a má možnost zjistit, co v životě chce (nebo taky co tam nechce a co se s tím dá dělat). Ráda se o tyto nápady a zkušenosti z cestování podělím, buď se objeví na blogu nebo na malé cestovatelské besedě, kterou mám v plánu uspořádat.

Po našem off týdnu v tropickém ráji se vracíme zpět do Malajsie, konkrétně do Kuala Lumpur odkud budeme pokračovat směrem na jih, až do nadčasového Singapuru,ze kterého se pak vacíme zpět domů.


 

+420739021642

©2020 by zenamarada